Anatómia

Cévní soustava
Mravenci mají otevřenou cévní soustavu. Celým tělem tedy proudí krvomíza (hemolymfa), která rozvádí živiny po těle. V zadečku se nachází tzv. hřbetní céva, která svými stahy uvádí celý obsah hemolymfy do oběhu (zastává funkci srdce). V různých dalších těžko prokrvitelných částech těla jsou pak jakási vedlejší srdce (akcesorické pulzující orgány), která napomáhají vhánění tělní tekutiny do těchto míst. Celým tělem rovněž probíhá aorta, která napomáhá celému oběhu mezi jednotlivými články těla mravence. Funkcí celého oběhového systému je zásobovat orgány živinami, rozvádět po těle různé, pro organismus důležité látky (hormony, leukocyty) a naopak odvádět produkty metabolismu z tkání (tyto látky jsou pak odstraňovány v Malphigických trubicích).

Trávicí soustava
Trávicí soustava mravence začíná ústním kousacím ústrojím, které potravu rozmělní na příjatelné kusy. Dále pokračuje přez hltan pharynx, jícen oesophag, vole ingluvies, čerpací žaludek proventriculus, žlaznatý žaludek stomachus, střevo intestinum, konečník rectum a řiť anus. Malphigické žlázy vychytávají pro organismus škodlivé a odpadní látky z hemolymfy. Voleti se často přezdívá kolektivní žaludek, protože slouží jako shromaždiště tekuté potravy, kterou je mravenec ochoten poskytnout hladovému jedinci při tzv. regurgitaci. Z volete přechází čerpacím žaludkem do žaludku žlaznatého, kde je potrava trávena a je využívána její energetická hodnota.

Dýchací soustava
Vzdušnicovou dýchací soustavu tvoří síť vzdušnic po celém povrchu těla mravence. Každá vzdušnice (trachea) je uzounká trubička vedoucí od tkáně či orgánu skrze exoskelet (takzvanými stigmaty). Největší koncentrace vzdušnic je na zadečku. Díky velikostní přizpůsobivosti zadečku se mravenec může „nadechnout“. Provádí to tak, že extrémě zvětší objem zadečku, díky čemuž se nasaje více vzduchu. Provádí to většinou při větší námaze. V takto malém světě (jakým svět mravenců jistě je) je velice nebezpečný i prach či pyl. Mohlo by totiž dojít k ucpání vzdušnice a tak i k udušení jedince. Proti těmto nebezpečím si mravenec našel obranu. V ústí vzdušnic jsou jakési filtry vzduchu umístěné ve dvou komorách. Několik řad chloupků zde zachytí většinu poletujících částic. Po nahromadění určitého množství, všechen prach v podobě kuličky mravenec při pravidelném čištění odstraní.

Nervová soustava
U mravence nalezneme uzlinovou (gangliovou) nervovou soustavu. Největší z ganglií(nadjícnová uzlina umístěná v hlavě) přebírá řídící funkce mozku. Celým tělem pak vedou nervové provazce (konektivy) tvořící na některých místech uzliny a ovládající některé funkce organismu (uzlina podjícnová, u. thorakální 1.-4., u. zadečková). Okolní dění je zprostředkováno pomocí čidel(receptorů – senzorů), které jsou umístěny převážně na hlavě(oči, lomená tykadla apod.).

Zmysly

Čich
Kontaktní čich umístěný na lomeném tykadle (přesněji na bičíku) mravenci umožňuje vnímat pestrou škálu chemikálií nacházejících se v jeho dosahu. Každý článek bičíku, bývá jich různý počet, indikuje přítomnost jen určité chemikálie či skupiny sloučenin. Dohromady pak mravenci umožňují nejen rozeznat potravu od jedu ale umožňuje mu komunikovat na chemické bázi. Výzkumníci se již dlouhou dobu zabývají přesným určením, jaké látky mravenci cítí a to jakými články bičíku. Není to však práce jednoduchá a vyžaduje mnoho času.

Zrak
Zrak je evolucí postupně potlačován do pozadí důležitosti, protože se jedinci po většinu svého života vyskytují pod zemským povrchem – v říši tmy, kde se uplatňuje převážně kontaktní čich. Přesto je však jejich zrak obstojný. Barevné spektrum, které vnímají prostřednictvím složených očí je velice podobné spektru vnímanému např. včelami. Jedná se o spektrum, které je o něco posunuté do vyšších vlnových délek. Dále disponují rozlišovacím úhlem asi 1°. To znamená, že dokáží rozlišit dva body vedle sebe až od vzdálenosti odpovídající 1° z pomyslného kruhu o 360°. Jakékoliv body ležící blíže sobě jsou pro něj bodem jedním (Pro srovnání: u člověka jej tvoří asi 1´). Avšak předměty ostře rozlišují na velice malou vzdálenost a to asi na dvojnásobek své délky. Často tak můžeme vidět, jak dělnice mine potravu jen o několik milimetrů a vůbec ji nezaregistruje. Díky temenním očkům je mravenec schopen lepší navigace. Spekuluje se o možnosti, že si jimi při svých cestách za potravou „fotí“ stávající stav oblohy nebo záchytných bodů ve směru návratu k hnízdu. Při zpáteční cestě tyto „fotky“ srovnává s viděnou skutečností. Pokud se obrazy shodují, hnízdo nebude daleko.

Chuť
Chuť je velice podobná chuti ostatních mnohobuněčných. Jedná se vlastně o chemický detektor v roztocích. Je lokalizován na jazyku. S určitostí víme jen to, že mravenec rozlišuje sladkou chuť. Vše, co je sladké, je totiž velice energeticky bohaté a tudíž žádané. O ostatních chutích (slaná, hořká a kyselá) můžeme jen spekulovat.

Sluch
Sluch je lokalizován hned na několika místech různě po těle. Nejdůležitější centrum je v bázi tykadel a nazýváme jej orgánem chordotonálním. Dále však i v holeních předních nohou (u některých druhů i v holeních zbylých nohou), na čtyřech různým místech hrudi a v tělní stopce. Podle všeho proto, že tento smysl zatím není jednoznačně potvrzen. Nejde o sluch, jak jsme na něj zvyklí, ale o jakýsi detektor vibrací. Ve výsledku je to však dost podobné. Usuzuje se, že mravenci nedisponují obzvláště kvalitním sluchem.

Svalový smysl
Svalovým smyslem rozumíme schopnost mravenců zapamatovat si (bezděky) a poté i přesně napodobit již provedené pohyby. Například, když dělnice vyrazí za potravou a nějakou najde, vypraví se přesně zpět k hnízdu, protože si zapamatovala přesný počet kroků a směr tohoto pohybu.

Ostatní smysly
Ostatní smysly jsou pro nás jen špatně představitelné. Spekuluje se o smyslech, které mravencům umožňují vnímat teplo, světlo působící na povrch těla, radiaci a mnoho dalších ekologických vlivů, které na ně pusobi

Vít Růžina

Comments are closed.

www.polistes.sk --- www.mravce.info --- www.chrobaky.sk