Stratégia

Bběžná strategie
Běžná strategie přežití spočívá v neustálém a neúnavném shánění potravy v blízkém či dalekém okolí hnízda. Druhy z touto strategií se chápou, jako velice důležitý prvek ekosystémů, protože jsou všežravci. To znamená, že pozřou rostlinnou i živočišnou potravu v mrtvém či živém stavu. Umožňují tím koloběh látek a zabraňují šíření různých nemocí. Tito mravenci také budují veliká hnízda čítající mnoho jedinců. Musejí tedy přemístit velké množství zeminy (kypření a provzdušnění) a také slouží jako potrava mnoha hmyzožravcům. Je to u nás drtivě nejrozšířenější strategie. U některých druhů mravenců došlo k symbiose s rostlinami. Mravenci sbírají jejich semena, jako potravu, kterou si shromažďují v spížích a tak je docela možné, že vyklíčí. Díky tomu mravenci přispívají k jejich rozšíření na delší vzdálenosti. Některé rostliny se už ani jinak nerozmnožují. Některé rostliny zase budují ve svých pletivech otvory, do kterých se nastěhuje cílový druh mravence a ten pak rostlinu chrání proti fytofágům. Mravenec má tak jisté místo pro založení kolonie a rostlina nemá problém s parazity či býložravci.

Zemědělská strategie
Zemědělská strategie je nepřesný a polidštěný název pro skupinu druhů mravenců, kteří se naučili využívat jiné rostliny, houby či živočicha, způsobem nám lidem blízkým právě v zemědělství. U našich druhů je častá symbiosa se mšicemi. Jedná se o oboustranně prospěšnou spolupráci. Mravenci pečují o mšice a ty na oplátku vylučují sladkou medovici, kterou jejich organismus nedokáže zpracovat (Živí se rostlinnými pletivy, která obsahují i sacharidy. Mšice je však nedokáže využít a tak je vylučuje jako exkret). Mravenci se ovšem o mšice starají obdivuhodně. Nejenže je chrání před predátory, navíc je přenášejí z rostliny na rostlinu ve snaze zajistit jim nejkvalitnější stravu. Jdou však ještě dále. V zimě, v době kdy by vývojová stádia mšic čelila mrazu, je uschovávají v mraveništi, kde je udržována konstantní teplota. Na jaře je tedy nová generace mšic okamžitě připravena na pastvu. U takto izolovaných druhů mšic může docházet k šlechtění, protože nemají nepřátele a jen se živí tou nejlepší stravou. pravá zemědělská strategie Druhá skupina zemědělských stratégů se věnuje poněkud složitější a energeticky náročnější obživě. Jsou jimi druhy fungivorní (mykofágní) – živící se houbami. Jedná se o strategii, kterou u druhů v naších zeměpisných podmínkách nenajdete, avšak je zajímavá. Nejznámějším rodem mravenců je severoamerický Atta. Je známí právě způsobem obživy. Oni si totiž vyvinuli symbiosu s jistým druhem houby, kterou si předávají z generace na generaci (je už také vyšlechtěná). Tuto houbu si pěstují ve sklepě a živí ji rozmělněnými listy. Kvůli této strategii se u nich vyvinula snad největší velikostní rozmanitost pozorovatelná uvnitř kolonie. Jsou zde totiž dělnice, které chodí ven a stříhají listy (největší a nejsilnější). Tyto však nedovedou list rozstříhat na menší dílky a tak to dělají o něco menší dělnice. Takto to jde až na dělnice nejmenší, které rozmělňují listy na kaši a starají se o houbu. Kolonie tohoto rodu se rozkládají na velikých územích a čítají značné množství jedinců.

Otrokářská strategie
Otrokářská strategie je u nás poměrně málo rozšířená. Nejznámějším druhem praktikujícím tuto strategii je mravenec otrokářský (Polyergus rufescens). Tyto velice specializované druhy se nedokážou živit, jako druhy spadající do skupiny běžné strategie. Jsou totiž natolik přizpůsobeni (a to morfologicky i chováním), že musí plenit cizí hnízda, za účelem krádeže různých vývojových stádií, z kterých se líhnou poslušní a sloužící mravenci (otroci). U otrokářů se vyvinuli z normálně tvarovaných svrchních čelistí (do tvaru lopatky) čelisti bojové (ve tvaru srpu). Stali se tak dokonalou zbraní, ale nejsou schopná normální činnosti. Pořádají tedy loupeživé výpravy za pleněním okolních hnízd a kradením nejen potravy, ale především kukel. Díky potlačení jejich ostatních pudů jako je starost o kolonii a podobně a vyzdvižení válečného a agresivního chování je možno tyto druhy označit jako cholerické. Jestliže je něco vyleká či překvapí, chytne je amok zuřivosti, při němž jsou schopni poranit i příslušníka své kolonie. Je to velice efektivní v boji, ale v ostatních situacích je to spíše komické. Pozorovat takovouhle výpravu je zážitek (měl jsem tu čest). První skupina vyrazí na předem vybrané místo, kde je cílové hnízdo a znovu zkontroluje terén. Za ní vyráží prakticky celé osazenstvo hnízda zformované do asi dvacet centimetrů širokého a podle počtu jedinců dlouhého šiku. Na začátku a na konci se rozprostírá do okolí, aby měli kontrolu nad terénem. Jakmile dorazí k hnízdu zlikvidují odpor a vrhnou se na cílové komodity. Jejich kusadla jsou svým tvarem přizpůsobena nejen k boji, ale i k nošení kukel. S lupem dorazí do hnízda, kde se o nové kukly začínají starat otroci z předchozích tažení. Otrokářská samice klade vajíčka jen budoucích vojáků a pohlavních jedinců.

Comments are closed.

www.polistes.sk --- www.mravce.info --- www.chrobaky.sk