Morfológia

Hlava mravence

Hlava je první ze tří článků mravenčího těla. Je, jako u většiny živočichů, centrem smyslů. Jeden z nejviditelnějších a zároveň jeden z nejdůležitějších mravenčích orgánů na hlavě jsou párová lomená tykadla. V tomto, na první pohled jednoduchém orgánu, se nachází chuť, čich i hmat. Jejich všestrannost zajišťují drobné výrůstky, jamky či různé otvůrky, kterým říkáme sensilly. Na povrchu tykadel jich nalézáme spoustu (každý indikuje něco jiného). Proto vidíte, jak se jimi neustále ohání a bubnuje na předměty okolo sebe. Mravenec se totiž musí předmětu dotknout, jestliže ho chce cítit. Díky citlivosti tohoto čidla si mravenci byli schopni vytvořit složitou síť komunikace.

Dalším, většinou lehko pozorovatelným orgánem na hlavě, jsou složené oči. Oproti člověku mají mravenci posunuté viditelné světelné spektrum směrem dolů. Vidí světlo mezi 300nm a 650nm, což pro ně znamená, že vidí jiné barvy než my a naopak některé nevidí. Dohled mají velice omezený. Vidí jen pár centimetrů před sebe. Za touto hranicí dovedou rozlišit jen střídání světla a tmy (což znamená, že mohou zachytit i pohyb). Jejich význam je u mravenců nevelký, protože se drtivá většina druhů specializovala na život v podzemí a nebo se více spoléhá na kontaktní čich. Jen u některých evolučně starších druhů se zrak zachoval jako kvalitní způsob vnímání okolí (např. mravenec buldočí žijící v Austrálii).

Nemůžeme samozřejmě opomenout kousací ústní ústrojí. Díky tomuto systému střihací, trhací a rozmělňovací techniky mravenci dokáží nadrobno rozkouskovat a pozřít takřka cokoliv, od sladkých šťáv po tvrdá živočišná těla. Díky tomu můžeme mravence řadit mezi všežravce (jsou schopni přijímat rostlinou i živočišnou potravu). Tvar svrchních kusadel je velice důležitým určovacím znakem. Různé druhy se totiž přizpůsobily různým druhům činností a příjmům potravy. Na temeni hlavy mají některé druhy (nebo některé kasty) tzv. temenní očka. Jsou to tři jednoduchá (komorová) očka sloužící pravděpodobně k orientaci.

mravec
modelový obrázek mravence se zvýrazněnou hlavou

Začneme-li s popisem hlavy od shora: temeno okciput, jamka tykadla (4), čelo frons (5), líce gena a čelní štítek epistom (6). Při zevrubném pohledu jako první rozlišíme lomená tykadla antenny. Lomená proto, že první článek scapus (2) je nepoměrně delší než ty ostatní. Skupina článků navazující na tento se nazývá bičík funiculus (1) a jeho koncová část pak kyj clava (11). Právě na bičíku sídlí kontaktní čich. Na tykadlech však najdeme i orgány sluchu. Jedná se o orgán zaznamenávající vibrace – tzv. chordotonální orgán. Tvar tykadla je pro mravence unikátní a díky tomu můžeme bezesporu určit, zda-li se jedná o čeleď Formicidae. Díky kloubu mezi prvním a druhým článkem a navázání v jamce tykadla jsou tykadla schopna vykonávat velmi rychlé a přesně koordinované pohyby.

Složené oko oculli compositi (10). Jeho velikost a přesné umístění se liší druh od druhu, ale počet facet ommatidií, z kterých je složeno, se liší i z kasty na kastu. Na temeni hlavy nalezneme u některých dělnic a většiny příslušníků pohlavní kasty temenní očka ocella (3). Mravencům slouží k prostorovému (stereoskopickému) vidění. Dále se spekuluje, že jsou sídlem jednoduchých fototaktických reakcí, založených na reflexech.

Kousací ústní ústrojí tvoří dva páry kusadel z chitinu, sloužící k různým účelům. Jako první jsou to svrchní kusadla mandibuly (8), která slouží jako trhač, střihač, primární drtič potravy nebo jako zbraň. Mravenci jej také využívají k přenášení předmětů z místa na místo. Dále to jsou spodní kusadla maxili, která už nahrubo rozkousanou potravu rozmělňují na drobnější agregáty pokračující dále do zažívacího traktu. Na těchto kusadlech jsou krátké a pevné chloupky, které nedovolí průchod drobným pevným částicím dále do jícnu. Pokračujeme-li tedy dále do ústního otvoru narazíme na čelistní makadla labium (9) a pysková makadla labrum a na jazyk glossa (7), který zjišťuje další informace o potravě a posunuje ji dále do jícnu.

V ústní dutině, mimo různých slinných žláz, rozeznáváme další velice důležitý útvar a sice infrabukální schránku, sloužící, jako dočasné úložiště různých nečistot.

Hruď mravence


Hruď je prostředním článkem mravenčího těla. Je rýhami rozdělena na tři až čtyři základní části. Z hrudi může vyčnívat výrůstek nazývaný epinotální trn. Dále zde najdeme tři páry nohou. U pohlavní kasty je hruď nositelem dvou párů blanitých křídel a mohutného svalstva, které je ovládá.

hrud mravca
modelový obrázek mravence se zvýrazněnou hrudí

Hruď je významná především přítomností kráčivých končetin. Nabívá množství tvarů a barev (často jiných, než ostatních částí těla). Důležítá je také přítomnost či nepřítomnost ochlupení, které napomáhá v adaptaci na jejich životní prostředí. Příčnými rýhami je rozdělena na: pronotum (1), mesonotum (2) a epinotum (3). U některých druhů se vyvinul mezi mesonotem a epinotem úsek nazývaný metanotum. U jiných je patrná mesoepinotální rýha, tvořící rozhraní mezi mesonotem a epinotem. Častým jevem je také epinotální trn skládající se z dvou částí bilaterálně položených. Nalezneme jej na střední straně epinota. U pohlavní kasty se pak k metanotu a mesonotu připojují dva páry křídel.

Kráčivé končetiny jsou složeny z: kyčle koxa (4), příkyčlí trochanteru (5), stehna femuru (6), holeně tibia (7) a chodidla tarsa (8). Chodidlo je opatřeno dvěma chitinózními háčky. Zároveň je dost pružné a ohebné, aby dovolovalo pohyb po většině druzích přírodních materiálů. Každá končetina je schopna vertikálního pohybu až 180° a horizontálního kolem 90°. V neposlední řadě důležitosti pro mravence stojí unikátní orgán na čištění těla od drobných smítek prachu nazývaný ostruha nebo tibiotarsální čistící zařízení (9). Je to jednoduchý leč efektivní nástroj složený ze dvou kartáčků tvořených chloupky naproti sobě ležících. Napomáhá při čištění.

Tělní stopka


Tělní stopka je pro mravence charakteristická – nachází se mezi hrudí a zadečkem. Může být dvoučlenná nebo jednočlenná. Vyvinula se, aby zlepšila manévrovací schopnosti zadečku. Díky tělní stopce totiž mravenec dokáže dostat zadeček až pod hlavu a tudíž nasměrovat svoje zbraně (jedová žláza nebo žihadlo) přímo proti svému protivníkovi. Díky speciálním výrůstkům (tzv. brzdám) je mravenec omezen v pohybu zadečkem směrem dopředu a to z toho důvodu, že by si jej mohl vykloubit či jinak poškodit. Tvar a velikost tělní stopky se liší mezidruhově.

stopka
modelový obrázek mravenců s jednočlenou a dvoučlenou tělní stopkou

Tělní článek vznikl postupným zvětšováním rýhy mezi prvním a ostatními články zadečku až se úplně osamostatnil. Je to jeden z určujících prvků, které nám o druhu prozradí i jeho evoluční stáří. Na těch evolučně nejstarších druzích nalezených v pryskyřici se jedná o útvar velikosti třetiny zadečku a na některých dnešních druzích ji bez lupy takřka nerozeznáme. Může se skládat z jedné nebo ze dnou částí. Tzv. petiolus (1) je přítomen vždy a postpetiolus (2) jen někdy.

Zadeček mravence


Zadeček se nachází na konci těla mravence. Je složen z chitinózních plátů. Pláty spojuje pružná intersegmentální blanka umožňující pohyb plátu. Díky vazivu je zadeček velice dobře přizpůsobivý vnitřním požadavkům na tvar a velikost. Vole u mravenců se totiž vlivem přicházející potravy rozpíná a tudíž potřebuje více místa. Roztažnost je také velice důležita pro aktivní královnu, která jej mívá extémě zvětšený. Zadeček může být rozdělen hlubokou rýhou (patrné u evolučně starších druhů).

brusko mravec
modelový obrázek mravence se zvýrazněným zadečkem

Jedná se o oválný útvar mravenčího těla v němž sídlí většina klíčových orgánů. Zadeček může být pokryt chloupky trichomy. Mezi jednotlivímy chitinovými pláty je více či méně patrná intersegmentální rýha (3). Na zadní straně zadečku je řitní otvor anus (2), kterým ústí trávící trubice, jedová žláza (nebo žihadlo) a pohlavní žlázy (u pohlavní generace). Často je ověnčen chloupky.

zaludok mravca
modelový obrázek mravence s prázdným (nahoře) a plným voletem

Vít Růžina

Comments are closed.

www.polistes.sk --- www.mravce.info --- www.chrobaky.sk